Mezinárodní organizace pro migraci – International Organization for Migration (IOM) je mezivládní organizace s hlavním sídlem v Ženevě. Byla založena v roce 1951 a v současné době má již  118 členských států a 20 pozorovatelů.

IOM v České republice

Dne 15. října 1997 byla v Praze podepsána Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM). Se smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a Prezident republiky ji ratifikoval. Smlouva vstoupila v platnost dne 1. listopadu 1998 a byla zveřejněna pod č.308/1998.

Mise IOM v Praze si klade za cíl vykonávat migrační programy užitečné a prospěšné pro Českou republiku a migranty, kteří potřebují asistenci. Programy mají za úkol pokrývat potřeby migrujících osob, vyhnanců a vnitřních přesídlenců, lidí bez státní příslušnosti a dalších migrantů, kteří potřebují pomoci v zemi svého původu nebo v zemi hostitelské.

Programy se dotýkají zejména následujících okruhů:

dobrovolné návraty a reintegrace,

migrace a rozvoj: zahraniční rozvojová spolupráce České republiky,

integrace cizinců,

prevence a potírání obchodu s lidmi,

vytváření kapacit v migračním managementu,

pracovní migrace.
 

O migraci

Migrace je považována za jedno z nejdůležitějších globálních témat počátku 21. století, protože je dnes v pohybu mnohem více lidí než v jakémkoli jiném období lidských dějin. Kolem 192 milionů lidí žije v současnosti mimo místo svého narození, což představuje asi tři procenta světové populace.

Znamená to, že zhruba jeden člověk z pětatřiceti na světě je migrant. Mezi lety 1965 až 1990 stoupl počet lidí mezinárodně migrujících  každoročním přírůstkem 45 milionů osob asi o 2,1 procent. Současný roční přírůstek činí asi 2,9 procent.

Diskurs o migraci zahrnuje mnoho perspektiv. Stále více je uznáváno, že je migrace zásadní a nevyhnutelnou součástí ekonomického a společenského života každé země a že spořádaná a správně řízená migrace může být prospěšná zároveň pro jednotlivce i pro společnost. Mezi rozmanité a komplexní stránky migrace patří:

• Pracovní migrace
• Sjednocení rodiny
• Migrace a bezpečnost
• Boj s neregulérní migrací
• Migrace a obchod
• Práva migrantů
• Zdraví a migrace
• Integrace
• Migrace a rozvoj

Politici a odborníci potřebují všestranně pochopit mnohostranný fenomén migrace, aby ji mohli efektivně řídit. K vypořádání se s migračními tlaky tohoto století je nutný komplexní a kooperativní přístup k řízení mezinárodní migrace. Takový přístup zahrnuje politiky a programy migrace a rozvoje, usnadňování migrace, regulace migrace a nucené migrace. Migrace nemůže být úspěšně řízena pouze jednostranně vládami. 

Dnešní mobilní svět určuje mnoho globálních trendů, jež mají vliv na migraci a řízení migrace, mezi něž patří:

• Demografické trendy
• Ekonomické rozdíly mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi
• Liberalizace trhu vyžadující oválnější pracovní sílu
• Komunikační sítě propojující všechny části světa
• Nadnárodní migrace

V jednadvacátém století se migrace stane ještě výraznější vzhledem důsledkem následujících trendů:

Hospodářská liberalizace

Obchodní a investiční prostředí podporuje migrační toky. Vyšší poptávka po pracovní síle ze strany rozvinutých hospodářství  a dostupnost pracovní síly v rozvojových hospodářstvích dává globální pracovní migraci do pohybu. Obrovský globální pracovní trh umožňuje zaměstnavatelům najímat zahraniční pracovníky jako součást strategie minimalizace nákladů. 

Také globalizace s vlivy, které z ní plynou, zvýšila přeshraniční mobilitu pracovní síly, zejména v případě kvalifikovaných pracovníků. Mnohonárodní korporace podporují pohyb zejména této pracovní síly. Tváří v tvář palčivému nedostatku pracovní síly přehodnocují rozvinuté země své migrační politiky a čím dál více dávají přednost relativně pružnému mechanismu. Zvláště americká a evropská odvětví služeb podporují „liberální politiku“ pohybu pracovní síly ve službách, zejména v hotelových, restauračních, softwarových službách, v pojišťovnictví a finančnictví.

Hospodářský pokles

Globální ekonomika zažívá od počátku roku 2001 pokles. Mezinárodní měnový fond předpověděl globální růst nižší o 3,2 procenta než v předchozích letech.  To způsobilo negativní tlak na pohyb pracovní síly, zvláště v sektorech informačních technologií (IT), stavebnictví a ve výrobě. Skutečný vliv ekonomického poklesu co se týče návratu pracovní síly do zemí původu se však ještě neprojevil. Zkušenost s asijskou finanční krizí v roce 1999 napovídá, že většina migrantů má tendenci zůstat  v cílové zemi, i když se tam podmínky zhorší. Přechodný hospodářský pokles nebývá vždy příčinou zásadnějšího přerušení migračních toků a do větší míry nemění trendy.

Demografické změny

Nárůst globální populace se liší u rozvinutých a rozvojových zemí. V rozvinutých zemích je současný přírůstek menší než 0,3 procenta, zatímco v ostatních zemích populace narůstá téměř šestkrát rychleji.  Demografické změny postihují mezinárodní migraci dvěma způsoby: rychlý růst počtu obyvatel společně s hospodářskými obtížemi nutí lidi stěhovat se, klesající počet obyvatel a jejich stárnutí pak na druhou stranu tlačí země k přijímání migrantů.

Trvale nízká porodnost v rozvinutých zemích má za důsledek rychle stárnoucí obyvatelstvo. „Menší a starší“ populace předpokládaná v rozvinutějších zemích během dalších 50 let pravděpodobně zvýší mobilitu. Podle odhadů OSN budou muset Japonsko a všechny evropské země čelit během příštích padesáti let problémům plynoucím z poklesu počtu obyvatel.

Předpokládá se, že například populace Itálie klesne do roku 2050 ze současných 57 milionů na 41 milionů. Podobně se očekává, že počet obyvatel v Japonsku se sníží na 105 milionů ze současných 127 milionů. Kromě zmenšování počtů obyvatel v Itálii i Japonsku probíhá relativně rychlý proces stárnutí. I když to není samo o sobě řešením, jedním z nástrojů řešení tohoto problému je průběžný proces migrace.

Vznik „sítí migrantů“

Sítě migrantů z určitého regionu nebo regionů se objevují jako dominantní činitel lidské mobility. Mají vliv na politická rozhodnutí v hostitelských zemích o poskytování hospodářské pomoci jejich zemím původu. Stejně tak ovlivňují hospodářské a tržní vztahy mezi jejich hostitelskými zeměmi a zeměmi původu a vyžadují kreativnější a produktivnější integrační procesy. 

Vznik nadnárodní migrace

Pokroky v přepravních a komunikačních technologiích spojujících celosvětově místa a lidi vedou ke vzniku „nadnárodního migračního prostoru“. Ten rozšiřuje geografický prostor, ve kterém se migranti pohybují mezi několika domovy. Kromě fyzického pohybu je součástí tohoto „nadnárodního migračního prostoru“ i tok informací, dovedností a převodů peněz. Mezery mezi „geografickým prostorem“ a „migračním prostorem“ se zmenšily, což má dalekosáhlé důsledky pro mezinárodní migraci.

Nejvíce bezprostředním důsledkem tohoto jevu je zvyšující se přijímání dvojího občanství, paralelního vlastnického a volebního práva. Státy nyní uznávají, že členství už není založeno na teritoriu. Nový druh vztahu mezi lidmi a státem, který rychle zakořeňuje v mezinárodní politice, má velký potenciál ovlivnit budoucí průběh lidské mobility.

Málo zemí řídí migraci efektivně

Existuje pro toto konstatování mnoho důvodů, v neposlední řadě je to proto, že málo zemí má definované a pevně stanovené cíle migrační politiky. Je těžké cokoliv řídit, pokud neexistuje struktura řídící manažery. Dokonce i země s propracovanou migrační politikou založenou na legislativě mají často potíže s řízením migrace.

Někteří kritici veřejné politiky, zvláště v rozvinutých zemích, kritizovali období od poloviny 70. let 20. století dodnes jakožto období špatného řízení migrace. Pohyb osob ve velkém měřítku se nezastavil a neregulérní migrace se stala hlavním problémem naší doby. Převaděčství je nyní spolu s pašováním drog největším zdrojem příjmů organizovaného zločinu. Závažným problémem je celosvětově obchod s lidmi. Migrace se na žebříčku závažných problémů, jimž rozvinuté státy musí čelit, posunula vzhůru natolik, že je to nyní v čele agendy států G8.

Není nesnadné porozumět tomu, proč lidé z chudších zemí světa chtějí cestovat do více prosperujících zemí. Lidé vždy migrovali v rámci regionu nebo z jednoho regionu do druhého, aby si zlepšili životní standard, zajistili dětem lepší budoucnost, anebo utekli chudobě, válce nebo hladomoru. To je železné pravidlo migrace, které platilo od počátku věků.

V dnešní době moderních dopravních prostředků a telekomunikací je čím dál více lidí motivováno a schopno migrovat. Chudí a znevýhodnění mohou nyní na vlastní oči vidět velké rozdíly mezi jejich životním standardem a standardem bohatších “zvýhodněnějších“ lidí na celém světě.   Chtějí využívat bohatství, a moderními dopravními prostředky jsou schopní dosáhnout bohatších zemí v řádu hodin. S hospodářskou globalizací a rozšířením mezinárodního obchodu roste poptávka po profesní mobilitě. Je výzvou pro každý stát jak regulovat a řídit tyto migrační pohyby ve velkém měřítku.

(Zdroj: http://www.iom.int)